Bio
V době přicházejícího večera, kdy se líně klátící větve pomalu utápějí v mlze, hledíc do temných vizí mého světa, které se zobrazují na monitoru počítače, rozhodl jsem se vydati krátké svědectví o své osobě. Svědectví, které může objasnit mé vize, názory, i to, jak vlastně vidím okolní svět.
Můj život je protkán mnohými zvraty, jež jsou způsobeny mým vnitřním neklidem a odvěkým sporem s okolím. V dobách, kdy jsem pochopil nepřekonatelné názorové rozdíly, díky nimž jsem nebyl tolerován, jsem se již nořil do hlubin cyberpunkového světa, který mě ohromoval svou ďábelskou atmosférou. V mých snech měli nezastupitelné místo biomechanoidi, démoni a jiná havěť pocházející ze sfér, kam by se žádný člověk neodvážil vstoupit. Obklopil mne svět s nekonečným počtem možností a variací, které jsem hodlal nějakým způsobem zachytit a předat dál. Dychtivému okolí, které touží objevovat neznámé. Proto začaly vznikat první krátké povídky pojednávající o temných zákoutích lidské mysli, zasazené do neskutečných světů. Ponurá atmosféra byla vždy hlavním motivem těchto děl, v nichž jsem jejím prostřednictvím vyjadřoval svou neúctu. Neúctu k prohnilému životu většinové společnosti, která jen čeká na svého Krysaře, který ji smete z útesu. Neuznávám jejich víru a jejich přesvědčení. Jsou pro mne jen stádem, ženoucím se za smyšlenou vidinou úspěšného života.
Avšak pouze povídky či psaná díla nemohou plně vystihnout to, co se kolem nás skrývá. Z tohoto důvodu jsem se začal věnovat i umění vizuálnímu. Tedy umělecké fotografii a digitální grafice. Dark art se stal mou cestou k pochopení a zachycení pravé podstaty věcí. Toho, co se ukrývá před našimi zraky. Toho, co není uchopitelné. Svět získal novou tvář. Ano, je temná. Ale nic nepředstírá.
Kde je ten prapůvod toho všeho? Možná je ukryt někde hluboko v dobách, kdy jsem bez dechu pročítal okultní a mystickou literaturu. V dobách, kdy jsem poprvé nahlédl do textů, pojednávajících o světech neexistujících. V dobách, kdy jsem poprvé okusil ten zvláštní pocit, jež vyvolalo mé první setkání s temnou romantikou. Je také možné, že se nachází v hudbě, v textech metalových kapel, které mne donutily vykřiknout.
Za okny mého bytu se již rozprostřela temná a chladná noc. Mé myšlenky víří, unášeny tóny oblíbených písní a pomalu se tvarují do podoby nových nápadů, které si zapisuji, abych je zrealizoval. Abych jim dal podobu na svých fotografiích. A ukázal světu, který, ač se temnoty obává, vyhledává tyto výjevy a nechává se jimi rád šokovat. Světu, který mi nic nedal a já mu přesto dávám to nejcennější, co mám.
Své emoce.
